Vaření bez hranic

Strava nebo chcete-li jídlo patří k základním lidským potřebám. Již od dávných věků snažil se člověk upravit svou kořist tak, aby byla nejen poživatelná, nýbrž i chutná. Tak se během staletí vykrystalizoval specifický obor mistrů kuchařů. Výborní kuchaři i kuchařky stávali se váženými osobami u královských dvorů a své recepty nám leckdy zanechali jako zlaté dědictví. Ani v současnosti není tomu jinak...

Roztodivných receptů jsou plné časopisy, na televizní obrazovce kuchtí herci, zpěváci a jiné celebrity lhostejno, zda skutečně něco umí. Kromě toho, že se člověk rád dobře nají, je také tvor soutěživý. Své umění předvádí v konvenčních, ale často i značně bizardních kláních. Zápolit se dá opravdu takřka ve všem, tak proč ne třeba ve vaření. Musím přiznat, že nějaké kusé informace o závodech kuchařů mám, avšak vůbec jsem netušil, že přímo v naší obci máme nefalšovanou mistryni v tomto oboru. Leckdo by možná typoval některou starší a zkušenější kuchařku, ovšem chyba lávky! Jde o mladou sympatickou slečnu Pavlu Bubnovou, studentku druhého ročníku SOŠ Polička obor kuchař-číšník. Na rozdíl od svých spolužáků projevila obrovskou snahu a chuť zúčastnit se různých klání ve zručnosti vaření. Moc dobře chápe, že nejde jen o to předvést své umění, ale naskýtá se zde možnost získat nové zkušenosti a dovednosti.
První takovou příležitostí byla soutěž v Praze – Čakovicích. Sjelo se sem zhruba 40 kuchařů. Z tohoto semifinálového kola postoupila Pavla do finále konaného v Brně. I zde v konkurenci 33 rivalů uspěla a probojovala se až do zlatého pásma. První soutěž a rovnou takový úspěch. Ve vítězném tažení republikou pokračovala v severočeském Jirkově na akci Vaření bez hranic, kde společně se spolužákem Davidem Báčou převálcovala i zahraniční účastníky z Německa, Polska a Slovenska. A právě u našich východních sousedů se konal další podnik pod názvem Tatranský kuchár. Zkuste uhádnout, jaký byl výsledek. 
Hodnota vítězství Pavly se násobí, vezmeme-li v úvahu několik velmi tvrdých kritérií, jež celou soutěž provázejí. Posuďte sami. Každý soutěžící musí vypracovat technologický postup, který předloží komisi. Poté si vylosuje pořadí a čeká, až nadejde jeho chvíle. Samotné vaření se odbývá v rekordním čase. Na přípravu má soutěžící 15 min. a na samotný úkon pak pouhých 45 min. Stanovenou hodinku lze přesáhnout pouze o 5 minut, což však znamená trestné body. Stejně bedlivě je přihlíženo k hygieně a pořádku na pracovní ploše. Sebemenší chybička či přesažení stanoveného limitu znamená konec v soutěži. Pak už „jen“ stačí trefit se do chuťových pohárků porotců a zvládnout trému, i když tou prý Pavla rozhodně netrpí.  Jak vidno, případný úspěch je opravdu pořádná dřina. Možná vás napadne otázka, kampakže mizí všechny ty dobroty. Nuže tedy první porce putuje na výstavu, druhá komisaři k degustaci, třetí paní mistrové, která během soutěže smí pouze přihlížet a držet palce, a poslední porce je pro každého, kdo zrovna hladoví.
Pavle děkujeme za čas, který nám věnovala, a zároveň jí přejeme spoustu úspěchů na poli gastronomie. A vám čtenářům dobrou chuť, pokud právě obědváte. Michal Kovář