Kříž u Pohorských

Tento kříž stojí na začátku Lubné, u cesty vedoucí ze Sebranic. Je 2,5 metru vysoký, vytvořen z pískovce. Jeho povrch je natřen šedou barvou.

Základnu tvoří pískovcový kvádr, na který nasedá menší sokl čtvercového půdorysu. Zde je vyryt letopočet 1853. Na něj je napojen další blok, jenž přechází v následující prvek. Centrální část podstavce je tvořena hranolem, na jehož přední ploše se objevuje nízký eliptický oblouk. V oblouku se nachází reliéf Panny Marie Sedmibolestné. Ten je natřen zlatou barvou. Tato část kříže je oddělena profilovaným páskem, následuje profilovaná římsa. V horní části se vyskytuje kvádr sloužící pro zakotvení vlastního kříže. Kříž je litinový se zřejmě porcelánovou plastikou ukřižovaného Ježíše Krista. U jeho nohou je umístěna tabulka, lemovaná rostlinným vzorem a opatřená textem: „Pochválen buď Pán Ježíš Kristus“. Hroty kříže připomínají lilii. Kolem celého objektu se objevuje železná zahrádka, která má zřejmě ochrannou funkci.

Reliéf znázorňuje postavu ženy zahalené v pláštích. Kolem hlavy je kruh paprsků, který symbolizuje svatozář. Ruce má sepjaté a směřují k boku. U srdce je znázorněn meč, hlavní atribut Panny Marie Sedmibolestné.

Panna Maria Sedmibolestná je zobrazena se sedmi meči pronikajícími její hrudí nebo rámující její hlavu, doslovné zpodobnění  Simeónova proroctví, jež tvoří první z bolestí: „Hle, on jest dán… jako znamení, kterému se budou vzpírat - i tvou vlastní duši pronikne meč…“ (L 2,34-5). První bolest je Uvedení Páně do chrámu, následuje Útěk do Egypta, Dvanáctiletý Ježíš v chrámě (Kristus se ztratil své matce), Cesta na Kalvárii (nesení kříže), Ukřižování, Snímání z kříže. Poslední bolestí je Nanebevstoupení (kdy Ježíš naposledy odešel od své matky). [1] Na tomto reliéfu je sedm bolestí znázorněno pouze jedním mečem.

O historii kříže Josef Kopecký ve své kronice píše, že kříž dali zhotovit manželé Kovářovi z čp. 1 roku 1853. Jeden z jejich synů byl údajně knězem a druhý také studoval teologii, ale na studiích zemřel, na jeho památku byl kříž postaven, aby lidé jdoucí kolem něho si na zemřelého vzpomněli. [2]

[1] James Hall, Slovník námětů a symbolů ve výtvarném umění, Praha 1991, s. 324; [2] Kronika Josefa Kopeckého, nestránkováno