Pekaři

Josef Holub (č. p. 245) – Do pekárny se chodilo buď hlavním vchodem od silnice a pak dolů pod schody nebo vchodem ze spodní strany domu. Na chodbě se nacházelo spousta regálů, vpravo byla lavice s hromadou naskládaných ošatek a před tím byla přes metr velká pec.

 Pak se pokračovalo do místnosti, kde vpravo i vlevo stály stoly, vlevo následovala ohromná mísírna a za ní sklad mouky. V mísírně nechal pan Holub míchat těsto, paní Holubová nebo pomocnice mu moučily ošatky, on každý chleba pěkně zpracoval a umístil jej do ošatky. Takto naplněné nádoby nechal kynout na pojízdných vozících a přibližně po dvou hodinách s nimi přijel k peci, kde měl velikou lopatu. Na ni umístil chléb z ošatky, znovu hezky dokulata vytvaroval a strčil do pece.  Po upečení nechal chléb vychladnout na pojízdném vozíku. Před vraty pekárny stávala pekařova zelená tatra.

Václav Machek (č. p. 76) – Pan Machek pekl svatební koláčky pro spoustu občanů. Pekl také čerstvý chléb, kam si pro něj řada občanů se síťovkou chodila. V roce 1960 pekárna ještě fungovala.

Jan Večeře (č. p. 245)

Vincenc Suchý (č. p. 262) – Pan Suchý pekl preclíky a jezdil je prodávat po poutích.

Karel Šejbl (č. p. 187)